Na Šlapadlo se mi už moc nechce, nepustí Vás dál než za bójky a měla jsem spíš představu, že se hezky projedeme.
Chtěla jsem nám půjčit pramičku a zamilovaně hledět na Michala, jak krásně vesluje (no dobře, asi jsem těch romantických filmů viděla trochu moc, ale co, tak by si máknul, nemusím být pořád emancipovaná). A tak jsem zavolala do půjčovny loděk na Smíchově, jestli nám tam nějakou lodičku půjčí. Milé paní do telefonu jsem říkala, že přítel by radši tu s motorem, ale já nevím, pramička je mi sympatičtější.
"No tak mu tu motorovou dopřejte, dneska stejně fouká, to byste se hrozně nadřeli"
A tak jsem nabalila koš jako pro karkulku s mozarellovými sendviči, lahví vína, chlazenou citronádou a sladkým pudinkem s borůvkami, nakšírovali jsme Lili a vyrazili.
Motorovou loďku jsem Michalovi nakonec opravdu dopřála, když jsem totiž pramičku viděla, došlo mi, že bychom v tomhle větru opravdu nikam nedojeli. A nelitovali jsme. U mola nám vybrali loďku jménem Evelína a jen jsme se s ní rozjeli, vítr se do nás krásně opřel a voda začala šplouchat a vůbec, pohoda byla všude kolem.
Za hodinu jsme z Císařské louky dojeli až k Palackého mostu a zpět s mírnými zastávkami. Vyšehrad nebo Děvín z vody neuvidíte každý den! Navíc kolem plují neohroženě labutě, racci a kačeny. Pořád se je na co dívat. A když Vás to přestane bavit, stačí zavřít oči a nastavit tvář sluníčku.
Já jsem nakonec chvíli zkoušela i řídit, ale radši jsem to zase přenechala Michalovi, protože jsme Vltavu křižovali jak cestou z hospody.
Jediný, kdo nebyl nadšený byla Lili, schovala se pod lavičku a nevystrčila nos celou dobu, motor Evelíny na ni asi tropil moc hluku. Myslela jsem si, jaký z ní nebude mořský vlk, ale s tetováním kotvy na pravé zadní nejspíš ještě chvíli počkáme.
Ale my se chystáme na lodní piknik určitě znovu a v loďce je dost místa i pro pár dalších lidí, budeme rádi, když se přidáte.
Tak hezký zbytek volného dne Vám přeji a na zdraví!
Žádné komentáře:
Okomentovat