Ráno vstávám brzy, jsem ráda, že mi Michal s sebou udělá do termohrnku kafe a cestou do práce čtu (v metru se čte líp než v šalině, to je fakt). Ta necelá hodinka před prací je docela dobrý start. Ze zastávky se mnou jezdí ti stejní lidi a chodí nás doprovázet místní kocour zvědavec. A když kolem nejsou psi, nechá se i pohladit - takže cesta do práce je lepší, než v Brně.
Práce je na okraji Prahy, takže se o Pražačce moc mluvit nedá a po práci ten samý postup co ráno, jen s obráceným směrem, převážně podzemní cestou, hnusnou jižní spojku nepočítám, tam se nevyplatí ani koukat z okna.
Když jsem se tento týden pohybovala poprvé nad zemí kolem Můstku, připadala jsem si ale pořád jako prachsprostý turista (i když jsem si namlouvala, že ten pražský pocit se tady prostě dosatvit musí).
Takže?
BRNO mi chybí. Ta malost, intimita, chybí mi dokola ty stejné obličeje, Lužánky, alej na Hlinkách i balkon brněnského bytu, Gong i jeho alkoholici. Na druhou stranu mě ta změna nutí si i tady najít své malé záchytné body, bez nich totiž fungovat neumím.
Třeba květinářství na Vysočanské. Je to malinkatý stánek, plechový domeček přímo před vchodem do metra. Chodím tudy denně. Vždycky se mi líbily ženské, co ráno manuálně pracují na něčem, co dává lidský smysl - pekařky, květinářky, kavárnice. Když je jejich práce těší, mají v obličeji i v pohybech něco moc pěkného a navíc jim ta práce jde krásně od ruky. Kdybych byla chlap, propadnu první ženské, co bude milá a ráno mi prodá kafe.
No, ale zpět k tématu. Tady v tom květinářství mají fenku, co pobíhá s plastovou bedýnkou v tlamě kolem a je hrozně kamarádská k lidem. Jednoduše jsem to místo nemohla přehlédnout.
Už nějakou dobu jsem se nemohla dočkat, až si tu nějaké kytky koupím a když jsem v pátek ráno viděla kyblík plný obrovských gladiol, věděla jsem hned, pro koho budou. Ráno jsem si tam zamluvila dvě fialové a jednu bílou a i když se odpoledne střídala směna, paní o mě hned věděla a věnovala mi milý úsměv. Než kytky zabalila, povídala si se mnou a možná si ani neuvědomila, jak moc zvedla celý můj den.
No, abych ale na Prahu nebyla zlá, není to jen květinářství, co je tady moc fajn. Lidi jsou tu totiž dost spjatí s Vltavou. To bohužel v Brně nefunguje. Je tam přehrada, ale ta je za městem a je spíš rekreační a je pravda, že prostředí kolem Svratky je buď hodně sportovní, nebo industriální. Tady se kolem řeky děje dost kultury, třeba včera jsme na cestě od Vyšehradu na Náplavku narazili na farmářské trhy a pak přímo na Náplavce na bazar desek. Tohohle se budu asi účastnit častěji, moc se mi to líbí.
A Lilina a její pohled na Prahu? Sice se bojí doma lžiček a talířů, ale výšky jí problém nedělají, takže si velmi užívá místních výhledů na město až mám strach, aby si nezahrála na Šemíka (na fotce hysterická panička, co ji pevně drží za kšíry vidět není, ale věřte tomu, že přesně tak to bylo).
Žádné komentáře:
Okomentovat