Včera jsem měla dovolenou, venku bylo zataženo, sem tam deštivo a přišla na mě taková ta nálada, kdy mě dlouho baví číst si na webu blogy a zkoumat jejich pisatele. Nejradši mám ty o lidech, kteří jsou se svým životem spokojení, mají pevné místo na zemi a něco v mých očích fakt suprovýho umějí. (Soňa Malinová, Labradoora, Výpečky, chezlucie a tak)
Takové čtení mě většinou nakopne k sebereflexi a láká mě dělat něco, co by mě těšilo a a naplňovalo věnovat se tomu víc. Vždycky mám potom plno nápadů co se sebou, některé z nich se mi i podaří uskutečnit, jiné skončí v propadlišti dějin.
Často si říkám, že je mi už skoro třicet (ano, teprve 29, ale letí to a já si radši zvykám na to dále už nejmenované číslo, aby to pak nebyl šok). Občas bilancuju, občas si z toho dělám legraci, ale fakt je, že za jednu životní zkušenost jsem hrozně ráda.
S postupem doby jsem se naučila si skutečně uvědomit (nejen to těm kolem sebe odkývat jako staré dobré klišé), jakou hodnotu má začínat něco od začátku v malém a postupně na tom pracovat. Při takových úvahách v sobě najdu víc pokory. A když něco dělám pořádně, k něčemu to je a jako bonus navíc si užívám pocit z dobře vykonané práce. Je to vlastně taková příjemná droga, kdy je člověk spokojený sám se sebou a ještě ví, že to není spokojenost s velkými věcmi, takže nadutost může zůstat za dveřmi a čekat na jindy.
Opravdu ten pocit zažívám ráda, člověk má radost z jednoduchosti, je klidný a otevřený pro další věci. Dostaví se, když hezky uklidím byt, když dopíšu nějaký článek na blog, když můj pes usne utahaný po delší vycházce nebo když uvařím oběd a dám ho na hezky prostřený stůl. Prostě se týká obyčejných věcí.
No, to by bylo k pocitu z díla, ale co ty dortíky? To bylo tak...
Jsem asi vybíravá, mám ráda články, kde je vidět pravda, které jsou psané srdcem, klidně jen pár řádek a fotka. A protože jsem nenasytná a těch pár míst, kam chodím pravidelně mi nestačí, podnikám lovy na nové oblíbence. Skáču z odkazu na odkaz, dívám se, kdo čte to a ono a kam odkazuje dál. Vždycky něco najdu, je to prostě síť.
No a když jsem takhle při pondělku rozmotávala a zamotávala to webové klubko, plno zajímavého jsem našla.
Zjistila jsem, že máma na blogu není jen příjemná maminka na mateřské, co dobře píše i fotí (HLAVNĚ teda MÁ BULÍKA).
Pár článků napsala i o pečení cupcaků a já jsem včera zjistila, že má dokonce i malou firmu Lelis cupcakes. Dělá dortíky na zakázku. Dají se u ní objednat třeba někomu k narozeninám, jako blahopřání k miminku, promoci nebo k jakékoliv jiné příležitosti.
zdroj: http://www.mamanablogu.blogspot.cz/2014/06/pozvanka-apetit-piknik-dortikove.html
Hnedka jsem vymýšlela, kdo bude první, komu nějaké dortíky od Lelí věnuju :) a když jsem viděla, jakou na pečení nosí bezvadnou zástěru, ještě jsem nad svou veritaskou neudělala křížek. Má holka šanci si napravit pošramocenou reputaci u šití něčeho podobně roztomilého, do kuchyně to prostě musím mít!
A co vaše blogy? Šup, poraďte mi, zase nemám co číst :)!
Žádné komentáře:
Okomentovat