Normálně bych asi byla smutná a zlobila se sama na sebe, jak jsem volno proflákala u televize a přecpávala si břich, ale potkalo mě něco, co mne posunulo dál.
V Brně je nově otevřené studio PUNK JÓGA. Je to překrásný prostor plný světla, optimismu a vlídnosti. Je to místo, kde vše funguje a vše dává ten správný vnitřní smysl. Architektura, ale hlavně i lidskost. Punkově se moc neřeší kraviny a jde se tu po jádru věci, po podstatném a správném. Jednoduchá a hezká víra ve vnitřní pravdu.
Na Punk jógu jsem přišla díky Jarče, Michalové sestře. Vzala mě s sebou na ranní hodinu. Venku byla zima, ale díky dobré náladě, výhradně holčičí společnosti a čaji na rozproudění ohně v břiše, který jsme dostaly, jsem krásně rychle rozmrzla. Po chvíli cvičení až moc :)
Tahle lekce se jmenuje Mléko a bič - pro mne to byl spíš bič, hlavně ke konci, ale ten já nad sebou potřebuji. Chvílemi jsem byla sama ze sebe dost vážně znechucená, jaká se ze mě zase stává lemra, že nic nevydržím. Doteď si nejsem jistá, jestli ta lekce byla náročnější, nebo jestli jsem já opravdu byla tak k ničemu. Nevím. Snažila jsem se, co to šlo, no a pak už to spíš nešlo. Tělo mě trochu bolí ještě dnes, ale přese všechnu námahu jsem se aktivovala. Dostala jsem novou chuť do života, do pohybu, chuť posunout se zase trochu dál.
A na konci lekce jsme ulehly v pozici mrtvoly a já se zaposlouchala, jak Dana zpívá mantry. Dřív jsem se při mantrách vždycky cítila trochu divně - jako když zpívají tetky v kostele. Tohle ale bylo něco jiného. Trochu jako ukolébavka. Prostoupil mě klid, slunce prosvítalo zavřenými víčky. Dokázala jsem se po dlouhé době soustředit na tady a teď, dokázala jsem si odpustit své vánoční neřesti. A po dlouhatánské době jsem měla při relaxaci hezké vize. Viděla jsem na svých rukou vykvést krásně fialový jetel na sytě zelených listech a kolem dokola další jasné barvy.
A možná pro to všechno jsem na sebe zvládla být hodná, zkoušela jsem ty květiny vtáhnout do srdce a nechat je tam nějakou dobu hřát.
A nakonec jsme si měly něco přát - jen tak samy pro sebe - a přemýšlet, zda pro to můžeme něco udělat. Já jsem si pro sebe přála vnitřní mír. Delší dobu ho hledám a poslední dobou se mi daří jej aspoň trochu každý den najít.
A i když cvičení bylo už včera, ještě dnes se můžu na svět usmívat, těšit se na hezké, co třeba přijde, a snažit se vybírat si víc, na co myslím. V kanceláři trochu pracuju, pouštím si Lenku Dusilovou, trochu píšu tento příspěvek.
Ale co tím vším chci říct? Jeden z plakátů v punk studiu na sobě má nápis "Karma není zdarma. Makej!" Pro příští rok si nechci dávat předsevzetí, ale tohle heslo si chci často připomínat. A přesně to bych přála i Vám všem.
Chtějte být spokojení, chtějte vnitřní klid. A chtějte pro to něco udělat.
P.S.: Děkuji, že mě čtete. A všem blízkým děkuji, že jsou se mnou a dali mi další krásný rok.
http://djoga.cz/img/nadechnise.jpg
Obrázek je super, půjčila jsem si ho ze stránek punk jógy, děkuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat