Kousek se mnou šel neběžkující Michal s Lilinkou. Hned za domem jsem jim ujela z kopce a oni mě zase na oplátku dohnali, když bylo třeba kopec vyšlápnout.
Za chvíli jsem ale vyrazila sama, psisko i Michal se odpojili, ale vůbec mi to nevadilo.
Celou dobu jsem měla na tváři připitomělý úsměv (no jak často se vám splní přání o sněhu v Praze?) a měla potřebu se s každým kolemjdoucím zdravit. Většina z nich měla pochopení. A tak jsem v klídku šnečím tempem za rozhlížení po krajině dojela od nás ze Stodůlek až skoro k metru na Radlické.
Doma jsme si dali horkou polévku a nohy nahoru u kafíčka a já jsem pořád tak nabitá a spokojená, že jsem vám o tom prostě musela napsat.
Krásný zimní den všem!
Dýchá z toho pohoda, takové články mám nejraději ;)
OdpovědětVymazatDěkuju :) Tyhle komentáře mám zase nejradši já!
OdpovědětVymazat