pondělí 8. února 2016

Jak mě vlakem doprovodila dívka z Dánska

Mám ráda cesty vlakem. Sama. S knihou.

Na tuhle cestu jsem se těšila celý týden, krátila jsem si chvíle uvažováním, jaké to bude. Jak krajina za oknem bude ubíhat, jak něco dobrého posvačím a hlavně jak si celou cestu budu nerušeně číst.

Chtěla jsem prostě takové klidné tiché sobotní ráno. A vyvedlo se. Až na moment, kdy jsem skoro zapomněla vystoupit a málem rozbila skleněné dveře v chodbičce vagonu a taky si tak trochu narazila druhé koleno (to první jsem si narazila dříve toho rána o dveře ložnice). Že je to divný úvod do článku o vážné knize? No je, ale bohužel, takový je život chaotika, věci se mu prostě dějí. No, ale od kolen zpět k dívce - k Dánské dívce.

K téhle knížce mě dovedl filmový trailer, ale protože film je v kinech teprve od nedávna a mě to kino poslední dobou zase tolik nebaví, říkala jsem si, že si nejdřív přečtu knížku a pak se uvidí. A vidělo se - nelituju.
Já nevím, jak to nazvat politicky správně, ale mě prostě gender/transgender/queeer zajímá. Už dlouho mě přitahují příběhy lidí s jinou orientací a nedávno mě taky začalo zajímat,  jaké to je, žít uvězněný v jiném těle. Jsem ráda, že žijeme v době, kdy alespoň část lidí je schopná k těmto lidským problémům přistupovat tak, aby ti, kterých se to přímo týká, mohli vést plnohodnotný život bez ústrků a té ostatní části se mi vždycky chce jen vzkázat, že příště to může potkat i jejich děti. Proto je dobře, že vycházejí i takové knihy a filmy, které tyhle těžké situace srozumitelně přibližují nám všem ostatním.

Samotný příběh Einarova sebeuvědomění a sžívání se se svou ženskou podstatou  je fascinující. Moc se mi třeba líbila symbolika toho, jak Einar se svými dvěma identitami pracuje a jak mezi Einarem a Lili přepíná a jak postupem času Lili dominuje. Ale myslím, že takhle to u těchto věcí bývá, spíš, než by mě to překvapilo, líbilo se mi autorské zpracování téhle postupné přeměny.
S údivem a pokorou jsem ale zůstala stát nad přístupem Einarovy manželky Grety. Má vše, čeho si na lidech cením. Je oddaná a láskyplná, empatická a  v pravý čas uměla nechat svého muže být sebou samým, i přesto, že ona tím musela velmi trpět. Člověka to nutí ptát se sám sebe, jestli by v zájmu svého partnera byl  něčeho podobného schopen. Já musím říct, že nejspíš ne, i když doufám, že by ve mě zvítězilo mé lepší já a aspoň bych se o něco takového pokusila, ale hořkost a sebelítost bych nejspíš nepotlačila. Vlastně tahle oddaná láska Grety a Einarova důvěra celou knížku charakterizují. Je to hodně intimní vhled do jejich života a jak víte, já se za okna domácností dívám ráda. A tahle domácnost je jedna z těch, které za to rozhodně stojí.

Dobová fotografie Lili Elbe - zdroj: http://www.biography.com/people/lili-elbe-090815

Možná mě trochu zarazil styl psaní - ze začátku jsem si musela trochu  zvykat, občas se tak zvláštně odskočí od dějové linky k popisu zdánlivě nepodstatných detailů. Po chvíli mi to ale přestalo vadit a teď si uvědomuji proč -  takhle mysl skáče všem (mě tedy rozhodně). A kde jinde je takový způsob psaní vhodnější, než v sondě do něčí duše? Vlastně to celý text udělalo ještě uvěřitelnější.

Greta i Einar jsou postavy, které mají historický základ a které po sobě zanechaly dost pramenů, aby se jejich příběh dal zpracovat. David Ebershoff si ale podle všeho vybral jen pár bodů, na kterých pak vystavěl trochu jiný děj. Víte, já mívám tendence brát beletristické příběhy s reálným základem jako slovo boží, věřit všemu od první do poslední řádky. Bývám pak samozřejmě zklamaná. Od určité doby se tomu snažím zabránit a naučit se odlišit ty historické záchytné body od příběhu. Někdy to je pro mě jednodušší, když do problematiky trochu vidím - třeba u Žítkovských bohyní to šlo samo.
U Dánské dívky mi s tím pomohl rozhovor s autorem, který je součástí knížky. A mě konečně došlo, že pro předlohy knižních postav je mnohdy ohleduplnější, když jim někdo poskytne pozměněný příběh - dostávají trochu prostoru k nadechnutí. Vím, že třeba Tugendhatovi by nesouhlasili, ale já si myslím, že svět nemusí být jen plný faktů, čísel a přesného opisu, podstata věci se dá najít i jinak a jsem si jistá, že tady nezůstala schovaná.

6 komentářů:

  1. Tuhle knihu si rozhodně chci přečíst. ZAchytit pocity a myšlenky člověka který se cítí být opačným pohlavím než jak to odpovídá jeho fyziologické podstatě je dost tvrdý oříšek a jsem opravdu zvědavá, jak se to autorovi podařilo :) Ohlasy josu zatím především kladné, takže má očekávání jsou relativně vysoká - snad nebudu zklamaná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vždycky je to risk :) ale myslím, že tady nějaké zklamání moc nehrozí. Jsem zvědavá, co budete říkat a těším se na názor.

      Vymazat
  2. Dívku jsem nečetla a zatím se k tomu nechystám. Musím to nechat uzrát, mám raději starší knížky. Co jsem však četla bal Skleněný pokoj. Osobně se nedivím, že se rodina od knihy distancuje, protože příběh je dle mého názoru vystavěn jen na milostných scénách. Osobně se mi kniha čte velmi hezky zvláště když si představuji vilu, kde jsem byla, ale i přes tu čtivost a krásné popisy výstavby vily mi ta sexualita v knize vadí, protože si uvědomuji, že bez ní by to nebylo už ono. Nebylo by to zajímavé. A to jsem ten poslední člověk, který by proti sexualitě něco měl (četla jsem i kamasutru a Nazí a mrtví). :-) Zase z jeho knížek je to asi ta nejlepší. Ani Trpaslík, Dívka,co spadla z nebe, mě nedostaly tolik. :-)

    Určitě si Dívku přečtu, navnadila jsi mě. Půjčuji si knihy z knihovny, proto taky nechávám zrát. Dokud nebude k mání. :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, děkuju za komentář. Je sice pravda, že ve Skleněném pokoji je sexuality docela dost, ale rozhodně si nemyslím, že je na intimních scénách postavený děj. Jsou to prostě dějiny očima jednotlivců, uvolněná atmosféra přející vědě i umění, důkladně zachycené životní změny, plíživosti hrozeb tehdejší doby. Vůbec se nedivím, že se od toho celého rodina distancuje. Mawer ale zase nikdy netvrdil, že by Landauerovi a Tugendhatovi byli jedna rodina. Těžko se k tomu nějak jednoznačne postavit, nikdy nebyla v kůži sledovaného, nemusela jsem se obávat jak mě bude vnímat veřejnost. Možná je vše i lehce vyhroceno kvůli lehké kontroverzi celého tématu. Co se týče Trpaslíka nebo Dívky co spadla z nebe - vždy po nich téměř sáhnu, ale na poslední chvíli se zarazím. Uvidíme, jestli se k nim pročtu.

    OdpovědětVymazat
  4. Tuhle knihu mám pár týdnů doma a docela se na ni těším. Jen čekám, až přijde ten pravý čas mezi čtením povinné četby a děláním věcí na maturitu. Ale těším se. Díky tobě ještě víc :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já se moc těším, až ti vyjde čas a napíšeš mi, jak se ti ta knížka líbila. Co zrovna čteš z povinné četby?

      Vymazat