TERAPIE JEHLOU

Zní to sice jako nějaká prapodivná praktika na pomezí akupunktury a tetování, a vlastně jo. Jen místo mé (nebo cizí) kůže je tu látka. Že je to pohoda a vlastně bezpečné a o nic nejde? Nooooo... Nevím.
Ze všeho nejdýl mi trvalo dokopat se začít vyšívat na oblíbená gaťata, protože co když to zmrvím, že? Takže metafora tetování, co už člověk má nafurt je tak trochu na místě! Žejo?

Tenhle příspěvek měl být ale o pozitivech, ne o "prvním řezu".

Takže.

Vyhrála jsem s jedenácti kočkama poukaz na kurz výšivky u http://loverevamp.com/. Jakživ jsem nic takového nevyhrála, nemusím asi vykládat, jakou jsem měla radost.

A proto

prostě vyšívám. A to už nějakou dobu. Vždycky mě udiví, že za poslední čas u věcí vydržím, ne jako dřív, kdy jsem létala z činnosti do činnosti.

Proto jsem tenhle příspěvek vlastně nechtěla psát, dokud za sebou nebudu mít kus práce, se kterou bych mohla být aspoň trochu spokojená. No a konečně za sebou mám jak návrh obrázku, který jsem nakonec I SAMA vymyslela a nakreslila, úspěšné přenesení na látku a kus výšivky. Ale hezky popořádku.

Mám z toho všeho prostě radost. Podařilo se mi zase začít dělat něco tvořivého, baví mě to a navíc na mě vyšívání má podobné účinky jako jóga. Když se mi zrovna necuckuje nit, dost mě tahle činnost uklidňuje. Ruce pracují a hlava má klid a volno, mám čas si utřídit myšlenky. Navíc člověk za sebou ty strávené hodiny vidí a taky to postupně pěkně přibývá. A už několikáté pondělí není taková bída jako to obvykle v pondělí bývá, protože se můžu těšit na večer.



Kurz vyšívání je super, protože nevyšíváte ty hrozné dečky, které má doma vaše babička (hluboká omluva všem babičkám a jejich dečkám, nechci nikoho urazit, ale z valné většiny jsou prostě hrozné). Nenene, tvoříte krásné novodobé věci. Já mám moc ráda, když se starým věcem nebo činnostem dává nový význam. Navíc kolem vás je plno lidí, co umí spoustu zajímavých věcí, je hrozně příjemné se nechat inspirovat a nakonec něco sám vymyslet.

Když jsem hledala motiv, tak jakožto správný grafoman jsem nejdřív nechala slova běhat po papíře. A skončila jsem u svobody, vody, světla, zvířat. Vybrala jsem si velrybu. A proč zrovna velryba? Protože je krásná, chytrá, nebojí se plout ve vodě vůbec není takový zbabělec jako já.
Nenechte se mýlit, já vodu miluju, ale mimo bazén k ní mám obrovský respekt. Stačí mi být jen nablízku, nemusím se v ní hned máčet (co kdyby na mě chtěla sáhnout ryba nebo něco horšího). Když mě od vody odděluje dno loďky, jsem v pohodě, užívám si ten vzduch, rozhled, zvuk šplouchání. Měla jsem to štěstí, že jsem si v životě mohla užít i výhled na oceán. Dostává mě ta vůně, jeho rozlehlost. A není hezčího tvora, co v něm žije, než velryba. Stará, vrásčitá, moudrá. Tak proto.


A taky kvůli filmu Píseň moře. Nechal ve mě moc příjemný dojem. Říkám tohle spojení už po stoosmdesáté, ale BYLO TO TAK KRÁSNÉ! Určitě na něj bežte, pokud jste ještě nebyli.

Takže co s příštími dny?

Vyšívejte. Cvičte jógu. Pusťte si Píseň moře. Je to velmi prospěšné.

Šplouch!