úterý 24. března 2015

Slow (your) mind


Když poslední dobou vyrážím na toulky internetem od jídla, architektury, oblečení až po způsob práce, narážím často na slovo slow  - hlavně tedy potkávám koncpety slow food, slow home. Nejspíš se jedná o celé hnutí lidí, co se snaží uvažovat a žít trochu jinak, pro které je podstatné tvořit zdravé hodnoty, chovat se lépe k životnímu prostředí a být spokojení.

Jako vždycky, k tomuhle mě nakoplo něco, co jsem na těch toulkách našla (no…nezlobte se, ale jiné to se mnou nejspíš už nebude).

Idnes publikoval článek o italském architektovi Paolu Carlessovi. Tenhle člověk se nechtěl zatížit hypotékou a tak se rozhodl svůj dům stavět dlouho, tak, aby si nemusel půjčovat a nejspíš i proto stavěl z části svépomocí. Podle mě je to bydlení překrásné a má hodnotu právě proto, že vznikalo delší dobu. Někdo může mít pocit, že šlo o z nouze ctnost, já si ale myslím, že ten finanční handicap otevřel možnost, jak vše ladit, přizpůsobit a důkladně rozmyslet. Připomíná mi to hodně Evu Jiřičnou a zejména to, co říká o začátku spolupráce s klientem - Musíte se začít ptát, protože musíte pochopit, jak ten člověk žije a nabídnout mu možnost, jak na základě toho uzpůsobit jeho dům.
V případě našeho Paola byl architekt sám sobě klientem, což není tak obvyklé.

Co mě ale fascinovalo na článku ze všeho nejvíce - Carlesso zmínil několik knih, které ho k uvažování nad čistou architekturou dovedly. A já jsem mu tleskala, protože kromě Zahradníkova roku od Karla Čapka byla v seznamu také jedna má moc oblíbená knížka (spíš tedy knížečka). Znáte Muž, který sázel stromy? Člověk, prostý, obyčejný, který věnoval léta práce tomu, aby uzdravil krajinu. A pomalá práce, která dává smysl přesně zapadá do konceptu slow.  



Proto mi třeba u pořadů typu „Jak se staví sen“ vstávají vlasy na hlavě. Jak se dá něco hodnotného stvořit za pět dní? Podle mě nedá, ovšem na to nikdo nehraje, hodnota se vymění za to, že projekt je drahý, což jak všichni víme, není totéž. Nechci tím ale nic snižovat, byla jsem poučena, že moje uvažování je trochu scifi (já tomu tedy radši říkám další level, líbí se mi to víc). Prý spousta lidí by dala přednost tomu, že na týden odjedou do lázní a někdo za ně vyřeší a zaplatí jejich interiér. Ano, to je pravda. Realita je všude kolem přesně taková.

ALE!

Je ale špatné chtít něco víc? Chtít to jinak a nebýt vděčný za vichr v životě, kdy za vás rozhoduje někdo jiný a vy musíte zůstat "hodní" protože přece ten někdo platí? Já doufám, že ne. Že je v pořádku se proti tomu postavit. 
A protože často a ráda hledám společné jmenovatele, našla jsem kromě slova pomalý i slovo trpělivost. A i když se nerada přidávám k jakýmkoliv hnutím, tentokrát se přihlásím. JÁ jsem pomalá a někdy se mi daří být i trpělivá.

TAKŽE


Myslete pomalu, je to zdravé!

Žádné komentáře:

Okomentovat