Ač svátky byly plné dětí, psů, sněhu a pohybu, Silvestra jsem jako tradičně zazdila. Do půlnoci jsem si zdřímla a pak se nechala probudit na přípitek (světe div se, že můj budíček neutekl, příjemná jsem nejspíš nebyla). O to rychleji jsem pak po přípitku a společenském hemžení s rodinou frčela zase do peřin.
Unikla jsem tak nejen silvestrovskému veselení a společenskému hemžení a ten večer mě taky minulo bilancování. Dostihlo mne však, dostala jsem se k němu dnes - s týdenním zpožděním. Z více stran jsem slyšela, že tenhle rok nebyl dobrý. Ano, v některých ohledech opravdu nebyl, pro část mých přátel byl krušný zvlášť jeho začátek.
O důvod víc proč si tiše povzdechnout a raději se věnovat těm, proč také trochu dobrý byl. U mě byl plný změn hned od svého začátku.
Potkala jsem nového muže a denně za něj děkuji Bohu a všem ostatním vyšším instancím. Děkuju, že je se mnou, že se máme rádi a žijeme spokojeně.
Také jsem udělala nové životní kroky. Nedokončila jsem školu, která mne tížila jako obrovský balvan, ovšem konečně to ukončilo mé trápení. Uvolnil se tak prostor k dalším změnám. Změnila jsem zaměstnání - ke své velké spokojenosti. Změnila jsem místo k životu. U tohoto bodu asi nemůžu užít totéž rčení jako u zaměstnání, spokojím se se tedy se slovním spojením "ke své rozpačitosti".
S Prahou se denně učím žít, snažím se ji vnímat i jinak, než obrovský pulsující chaos a občas se mi to i daří. Divíte se, že chaotikovi nevyhovuje chaos? No, dejme tomu, že všeho moc škodí. Pořád jsem ještě ráda za dveře bytu, které se za paní Prahou dají zavřít. Ale možná, že o tom až v jiném článku na téma Pražanda.
Taktéž jsem našla první čtenářku, která si mě jen tak vygooglila a mé psaní se jí líbí. Tímto jí děkuji, udělala mi velkou radost, když mi o tom pověděla.
Tak jak se z výčtu změn, pozitiv, radostí i rozpačitostí dostat dál? Třeba tím, že si budeme přát, aby nadcházející rok byl fajn, abychom všichni byli spolu a rádi na světě. Totéž přeji Vám mí milí menšinoví čtenáři.
Žádné komentáře:
Okomentovat